Jmenujte některé historické metody odchytu drobného ptactva.

Tuto odpověď napsala umělá inteligence a zatím ji neověřil člověk. Buďte první, kdo ji ověří — upravte ji zde podle návodu.

Podle dobových popisů, například Komenského Orbis Pictus, tvořilo výbavu čihaře několik druhů sítí, ok, lepu a pastí.1

• Humenec — ptáčník v kryté boudě zatahuje šňůrou síť přes ptáky u vnadidla, dobová rytina
• Klícka s volavým ptákem — čihaři s klecí zpívajícího ptáčka a lepovým prutem
• Vějičky — čihaři nastražují do stromů prutky potřené lepem, dobová rytina

• Humenec. Dvoudílná síť, kterou čihař ukrytý v kryté boudě zatahoval šňůrou přes ptáky slétnuté k návnadě.1
• Klícky s volavými ptáky. Zpívající ptáček v kleci lákal svým hlasem divoké ptáky do dosahu sítí a lepu.1
• Žíněná oka. Smyčky upletené z koňských žíní, do nichž se ptáci chytali za nohu.1
• Vějičky. Prutky nebo rohatinky potřené ptačím lepem, na kterých pták při usednutí přilepil peří.1
• Skřipec. Nazývaný také proštip, sloužil k chytání ptáků za prsty.1
• Truhlička. Dřevěná pastička, do níž se pták nalákal na návnadu a zůstal v ní uvězněn.1