Uveďte příklad požadavku kladeného na psy v souvislosti s konkrétní historickou loveckou činností.

Parforsní hon. Štvanice na jelena, kterého uštvala psí smečka. Žádal velké honiče – anglické a americké foxhoundy, ale i bígly –, kteří vydrží dlouhý běh, hlásí na stopě a drží se štvaného kusu.1
Lov do tenat. Pes měl zvěř najít vysokým nosem a před ní ztuhnout, aby se lovci stihli přiblížit se sítěmi a zvíře polapit. Z toho je vystavování, znak ohařů dodnes.2
Norování. Lov lišky a jezevce pod zemí žádal malého úzkého a ostrého psa, který norou projde a zvěř z ní vyžene.3

Zdroje

Parforsní hon (z francouzského par force de chiens – silou psů: štvanice, při které šlechtická společnost na koních sledovala jelena prchajícího před psí smečkou; primárně se využívali velcí honiči, angličtí a američtí foxhoundi, i bíglové). Wikipedie.
Ohaři (předchůdcem dnešních ohařů je vyhynulý španělský větřící pes ze 16. století: sledoval pachovou stopu ve vzduchu s „vysokým nosem“ a nalezené zvíře vystavil, zatímco se lovci přibližovali se sítěmi; toto chování si dnešní ohaři zachovali). Wikipedie.
Norování (lov lišek, jezevců a psíků mývalovitých spočívající v jejich vyhnání z nory pomocí psa; lov probíhá v podzemí a může trvat desítky minut). Wikipedie.