V čem spočívá nebezpečí nakažlivých chorob a jaká opatření se přijímají?

Tuto odpověď napsala umělá inteligence a zatím ji neověřil člověk. Buďte první, kdo ji ověří — upravte ji zde podle návodu.

Nebezpečí nakažlivých chorob spočívá v jejich rychlém šíření mezi zvěří, na hospodářská zvířata i na člověka; při zjištění vybraných nákaz proto platí okamžitá povinnost hlášení Státní veterinární správě (SVS), která nařizuje opatření k zamezení dalšího šíření.1

• Uhynulý kus — divočák očichává uhynulého druha a zdržuje se u něj; kadávery patří mezi hlavní zdroje šíření nákazy mezi zvěří, například při africkém moru prasat; záběr z fotopasti v Japonsku

• Šíření mezi zvěří a na hospodářská zvířata. Nákaza se rychle šíří v populaci zvěře a ohrožuje i chovy hospodářských zvířat, což může vést k rozsáhlým hospodářským škodám.1
• Přenos na člověka (zoonózy). Řada nákaz, například vzteklina, tularemie, sněť slezinná nebo tuberkulóza, je přenosná i na člověka.1
• Znehodnocení zvěřinymaso zvěře. U zvěře nakažené sledovanými chorobami bývá zvěřina nepoživatelná.1
• Povinné hlášení Státní veterinární správě. Při zjištění výskytu vybraných nemocí u volně žijící i oborní zvěře platí okamžitá povinnost hlášení SVS; hlásí se vzteklina, africký a klasický mor prasat, sněť slezinná, svalovčitost, Newcastleská nemoc (pseudomor drůbeže), ptačí chřipka a tularemie.1
• Mimořádná veterinární opatření. SVS řídí další postup k zabránění šíření nákazy, a to i formou mimořádných opatření, která jsou nadřazena běžné myslivecké legislativě, například zákonu o myslivosti.1