Myslitest

Předměty / Myslivecká osvěta / Karta 10

Které jsou specifické výrazy pro popis černé zvěře?

Tuto odpověď napsala umělá inteligence a zatím ji neověřil člověk. Buďte první, kdo ji ověří — upravte ji zde.

Černá zvěř je prase divoké – kanec neboli kňour, bachyně a sele.1,3

  • Zbraně — trofej kňoura: vně dlouhé páráky, uvnitř krátké klektáky
  • Ryj — hlava kňoura s ryjem a párákem, v oboře u Mannheimu
  • Hřeben — prase divoké se štětinami zdviženými na krku a hřbetě, v rakouské oboře Ernstbrunn
  • Pírko — selata v düsseldorfské oboře, levé s pírkem
  • Škára — vydělaná škára prasete divokého
  • Markazín — sele v nápadně pruhované srsti
  • Buchtování — louka s drny obrácenými divokými prasaty
  • Zbraně. Horní špičáky kňoura jsou klektáky, krátké a vzhůru zahnuté. Dolní špičáky jsou páráky, dlouhé, trojboké a uvnitř duté; nemají kořen a stále přirůstají. Páráky a klektáky jsou dohromady zbraně a kňour jimi klektá. Obojí, značně menší špičáky bachyně jsou háky. Podle páráků se odhaduje stáří kňoura, podle háků stáří bachyně.2,3,5
  • Ryj a pírko. Nos a tlama černé zvěře tvoří ryj, kterým si dobývá potravu v půdě a brání se nepříteli nebo soku v chrutí. Ocas je pírko.2,3
  • Štětiny a hřeben. Srst černé zvěře jsou štětiny, svrchním hrubým štětinám se říká osiny. Zježené štětiny na horní straně krku a na hřbetě tvoří hřeben.2,3,6
  • Škára, kyrys a sádlo. Kůže černé zvěře je škára a škáry se považují za trofej. Ztluštělá kůže na přední části těla se nazývá kyrys, krunýř nebo štít; u kňoura kryje boky hrudi a je silná až 6 cm. Tuk černé zvěře je sádlo.2,3,5,6,7
  • Sele, markazín a lončák. Selem je černá zvěř od metání do 31. března následujícího roku; sele, které má ještě pruhovanou srst, je markazín. Od 1. dubna je z něj lončák, a to do dalšího 31. března. Mladá samice ve druhém roce je také bachyňka.3,8,9
  • Buchtování. Černá zvěř buchtuje, když při hledání potravy vyrývá a obrací větší kusy půdy nebo drnu; vyrytým kusům země se říká buchty.3,4,6

Zdroje

  1. Českomoravská myslivecká jednota. Zkoušky z myslivosti – I. skupina: Myslivecká osvěta (školicí prezentace pro lektory a zkušební komisaře, snímek 21: „Prase – kanec, bachyně, sele: Zbraně, klektáky, páráky, ryj, pírko, hřeben, kyrys, sádlo, škára, markazín, lončák, buchtování“). cmmj.cz.
  2. Šiman, K. Z české mluvy myslivecké. Naše řeč, roč. 25 (1941), č. 3, s. 69–80 („tlama a nos u divočáků (černé zvěře) ryj“; „divočáci, zajíci a králíci mají pírko“; „Štětinám u divočáků říkáme osiny“; „divočáci a jezevci mají škáru“; „hořejší i dolejší špičáky u divočáků se zovou rovněž kly, dohromady tvoří zbraně“; „Hořejší špičáky kňourů doporučuji nazývati klektáky […], spodní špičáky pak páráky […], u bachyní se obojí špičáky (značně menší) jmenují háky“; „kňour zbraněmi klektá“). nase-rec.ujc.cas.cz.
  3. Kdelovit.cz. Myslivecká mluva prasete divokého („Kňour – samec“, „Bachyňka – samičí mládě ve druhém roce“, „Sele, markazín – mládě“, „Lončák – samec ve druhém roce“, „Štětiny a osiny – srst, pokrývka těla“, „Krunýř, kyrys, štít – ztluštělá kůže na přední část těla“, „Ryj – nos a tlama divokých prasat, jímž si dobývají potravu v půdě (žír) a brání se nepříteli nebo soku při chrutí“, „Klektáky – špičáky v horní čelisti kňourů, krátké a vzhůru zahnuté“, „Páráky – dlouhé spodní špičáky kňourů, které nemají kořen a stále přirůstají. Jsou trojboké a uvnitř duté.“, „Zbraně – společný název pro páráky a klektáky“, „Háky – špičáky bachyně“, „Hřeben – štětiny na hřbetě“, „Pírko – ocas divočáka, zajíce a králíka“, „Škára – myslivecký název kůže divočáků a jezevců“, „Klektání, sekání – hlasové projevy kňoura - zbraněmi“, „Buchtování – vyrývání a obracení větších kusů půdy nebo drnu, při hledání potravy“). kdelovit.cz.
  4. Šiman, K. Česká mluva myslivecká. Praha 1946; výtah Slovník české mluvy myslivecké, Českomoravská myslivecká jednota – Mladí myslivci („Buchtovati – vyrývati větší kusy země, divočáci“). mladimyslivci.cmmj.cz.
  5. KAMLER, J. a kol. Myslivost, skripta MENDELU, s. 94, 95 a 104 („odhad stáří kňourů podle délky obrusné plochy na páráku“; „U bachyně se určuje stáří podle spodních háků“; „Dále se za trofeje považují […] škáry ze zvěře černé“). web2.mendelu.cz.
  6. MS Kelečsko. Myslivecká mluva („Osiny – svrchní hrubé štětiny zvěře černé“, „Hřeben – zježené štětiny na horní straně krku a na hřbetě divočáka“, „Krunýř – neboli brnění se nazývá silná kůže na hrudi divočáka“, „Sádlo – tuk divočáka a zajíce“, „Buchtovati – větší kusy země, vyryté divočáky při rozrývání půdy jsou buchty; říká se, že divočáci buchtují“). ms-kelecsko.webnode.cz.
  7. Vojenské lesy a statky ČR. Prase divoké („Na bocích hrudi má kňour tzv. štít. Je to velmi zesílená kůže o tloušťce až 6 cm, která nemá žádné záhyby.“). deti.vls.cz.
  8. Ziegrosser, P. Co je sele, co lončák a jak je rozeznáme? Svět myslivosti, 2007, č. 11 („Jako sele označujeme černou zvěř od doby metání do 31. března následujícího roku.“; „1. dubna 2008 přejdou do kategorie lončák“; „Lončák je kus černé zvěře, který dosáhl k 1. dubnu příslušného roku 5 až 16 měsíců, a to až do 31. března následujícího roku“). lesprace.cz.
  9. Wikipedie. Prase divoké („mládě od porodu (metání) do 31. března následujícího roku jako sele (případně markazín, pokud má ještě pruhovanou srst)“). cs.wikipedia.org.
  10. Fotografie jsou z Wikimedia Commons a jsou tu jen oříznuté a zmenšené, fotografie zbraní je navíc po stranách doplněná bílou barvou pozadí: zbraně (Franco Atirador, CC BY-SA 3.0), ryj (4028mdk09, CC BY-SA 3.0), hřeben (Mariofan13, CC BY-SA 3.0), pírko (Bremond, CC BY-SA 3.0), škára (Kürschner, volné dílo), markazín (4028mdk09, CC BY-SA 3.0), buchtování (Jay Sturner, CC BY 2.0). Znění licencí: CC BY-SA 3.0, CC BY 2.0.