Čeho se týká pojem „lovecké právo“ a komu náleží?
Tuto odpověď napsala umělá inteligence a zatím ji neověřil člověk. Buďte první, kdo ji ověří — upravte ji zde.
„Lovecké právo“ je myslivecký zvyk, nikoli právní nárok – označuje jedlé vnitřnosti ulovené spárkaté zvěře a patří k nejstarším zvyklostem spojeným s vývrhem.1
- Co k němu patří. Patří sem srdce, plíce, játra, ledviny, slezina, průdušnice s hrtanem a jazyk, případně běl, kterou lze oddělit prsty.1
- Komu náleží. Náleží tomu, kdo zvěř vyvrhl – lovci samému, nebo loveckému průvodci, pokud vývrh provedl za něj.1,2
- Zvyk nabídnutí. Nevyvrhne-li si lovec zvěř sám, je zvykem lovecké právo nabídnout tomu, kdo vývrh provedl.1
- Podmínka nároku. Kdo uloví trofejovou zvěř v rozporu s předpisy, nemá nárok ani na lovecké právo, ani na trofej.1
Zdroje
- Českomoravská myslivecká jednota. Myslivecký řád, body 73 a 75 („Je zvykem, že lovec, který zvěř ulovil a vyvrhl, obdrží část vnitřností, tzv. ‚lovecké právo‘, za které se považuje srdce, plíce, játra, ledviny, slezina, průdušnice s hrtanem a jazyk, případně běl, kterou lze oddělit prsty“). cmmj.cz.
- Českomoravská myslivecká jednota. Zkoušky z myslivosti – I. skupina: Myslivecká osvěta (školicí prezentace pro lektory a zkušební komisaře, snímek 25; „Lovecké právo – jedlé části vývrhu – náleží tomu, kdo zvěř vyvrhoval“). cmmj.cz.