Charakterizujte stručně jednotlivé metody chovu zvěře.

Tuto odpověď napsala umělá inteligence a zatím ji neověřil člověk. Buďte první, kdo ji ověří — upravte ji zde.

Metody chovu se liší mírou zásahu člověka do rozmnožování zvěře – od volné přírody až po plně řízený, intenzivní chov v zajetí.1

  • Chov divoký (volný). Zvěř se rozmnožuje sama ve volné přírodě, myslivec jen zlepšuje prostředí, přikrmuje a chrání hnízdiště či vrhy; typický pro spárkatou zvěř v honitbě.1
  • Chov usměrněný (polodivoký). Vejce nebo mláďata se sbírají z ohrožených hnízd, dochovávají v umělých líhních a odchovnách a mladí jedinci se pak vypouštějí zpět do honitby.1
  • Chov voliérový (intenzivní, krotký). Chovné hejno žije celoročně ve voliérách, vejce se pravidelně odebírají a líhnou uměle – typické pro bažantnice.1
  • Oborní chov. Zvěř žije trvale v oplocené oboře s vybudovanou sítí krmných a loveckých zařízení – zvláštní forma intenzivního chovu spárkaté zvěře.2

Zdroje

  1. KAMLER, J. a kol. Myslivost (skripta, MENDELU, projekt InoBio, s. 22–23): chov bažantí zvěře se dělí na divoký (ve volnosti), usměrněný neboli polodivoký (sběr vysečených vajec a odchov v líhních) a voliérový neboli krotký (celoroční chov chovného hejna ve voliérách). web2.mendelu.cz.
  2. Českomoravská myslivecká jednota. Zkoušky z myslivosti – IV. skupina: Péče o zvěř (snímek 14: obora je druh honitby dokonale oplocený, s doporučenou minimální výměrou 250–1000 ha podle druhu zvěře, dostatkem pastevních ploch, krmných a loveckých zařízení). cmmj.cz.